A máme zde první oficiální den svátku všech hardcore kids. Konečně! Bohužel mi díky povinnostem utekla francouzská srdcovka MORT! MORT! MORT!, což není nic jiného než přejmenovaní AUSSITÔT MORT, ale Kanaďany GULFER jsem už stihnul. A hned to byla trefa do černého. Emíčko z Quebeku má v sobě spoustu mathrockových tendencí i nástrojových zpestření. Krom dvou kytar, bicích a basy se tu občas vyskytne třeba trubka. GULFER se však lehce překrývají s další kapelou, na kterou jsem se těšil.

Tou bandou jsou Němci z THRANENKIND. Jejich emotivní hudba skvěle funguje na nahrávkách, bohužel živě se jim jejich energii a nálady přenést ani náhodou nepodařilo. Celý jejich set tak působil jako lehce unylý a tupý pokus o emotivní post-metal, který živě nemá žádné vnitřní pětí.

Další metalovou kapelou na hlavní scéně jsou Italové HIEROPHANT. Ti přinesli přesně to, co chybělo THRANENKIND. Když metal, tak od podlahy a jdeme do toho po hlavě a celým tělem! Temná řezničina s prvky chaotického hardcore mě rychle přesvědčila, abych si jméno těchto zuřivců tučně zapsal do notýsku. Jejich energie, zdravá agrese a dravost jsou přesně tím, co Fluff fest v tuto chvíli potřeboval.

Vedle MORT!MPORT!MORT! tu je ještě jedna skvadra, kterou jsem bohužel kvůli povinnostem prošvihnul a tou je francouzská emo-indie naděje SPORT. Po jejich setu měla polovina festivalu jejich trička a většina lidí o nich mluvila jako o velkém objevu. Tak snad příště.

Naštěstí zvládám celé představení americké post-black metalové hordy OLD SOUL, kteří nedávno vydali splitko s plzeňskými █████. Na počátku setu ve mně budí pochybnosti sama kapela před zvučením, která rozhodně nepřipomíná nic blackmetalového. Oplácaný a podle hrnce ostříhaný zpěvák s trikem CONVERGE mi připomíná shrbeného trpaslíka, jeden kytarista vypadá jako Burian v pohádce Sůl nad zlato a druhý jako zrzavý otylý kocour mé babičky, kterému jsme jako děti říkali Rezek. I když šlo o sbírku takových podivínů, tak jejich vystoupení, které se houpe od postrocku až k blackmetalovým vichřicím je výborný. Nakonec musím uznat, že i v tom, jak zvláštně tato kapela vypadá na pódiu, je jejich obrovské kouzlo.

BEYOND PINK hrají vlastně poměrně klasický hardcore/punk. Od většiny kapel Fluff festu se ale zásadně liší v tom, že v této bandě není žádný kluk. Tuto přednost dokáží BEYOND PINK i náležitě prodat, jejich setu vládne černovlasá zpěvačka ve sportovním outfitu, která po scéně létá jak kulový blesk. Tyto Švédky tu byly už v roce 2011, ale hrálu ve stanu a svým letošním vystoupením jen potvrzují formu i to, že se na větším pódiu rozhodně neztratí.

HEAVEN IN HER ARMS pro mě představují vrchol dne. Epický set od japonských náladotvůrců si s ničím nezadá s jejich slavnějšími krajany z ENVY. Jejich koncert je kolosálním zážitkem, kdy pozvolný úvod několikrát graduje v srdcervoucích minutách i kytarových sólech. Snoubí se tu japonský perfekcionalismus a exotická hysterie. Vše ale v kontextu do sebe zapadá jedinečným způsobem. Nepamatuji si, kdy jsem na Fluffu viděl tleskání do rytmu, ale HEAVEN IN HER ARMS nějak zařídili, že jim lidé zvukem svých dlaní dělali metronom.

Následující MEAN SEASON jsou starou hardcorovou kapelou z Kalifornie, která se po letech dala opět do kupy. A po jejich setu si nejsem jist, zdali to byl dobrý nápad. Poslední kapela velké scény v první den Fluffu rozhodně nepřesvědčila lidi k hromadnému nezřízenému stagedivování, které tu vždy při posledních vystupujících tohoto střihu bylo k vidění. A nepomohl tomu ani cover „Raining Blood“ od jisté nejmenované thrashové legendy.

Za zmínku stála produkce berlínských leseb z kapely CRIME ve večerním programu Queer Noises. Samply podpořené živou rytmikou, skvěle postavené vokály přehnané přes octavery a další krabičky a projekce přes celý stan. Temnota, dark-ambient i elektro v hodně originálním balení. Za sebe se přiznávám, že mám na Fluffu spoustu „áček“a nestihl jsem zdaleka vše, co jsem chtěl, Zvláště mě mrzí „Psy tent“ scéna, která měla tento rok naprosto skvělý program.